Inbox: Vyhráli jste dárkový poukaz na pobyt!

Jak začít psát blog, 576 zaručených tipů pro úspěšný blog…takových článků je plný internet, můžete ho projít křížem krážem, ale stejně když nezačnete a budete o tom jen snít a polemizovat, samo se nic nerozjede! Vemte si pár poznatků od pomocichtivých blogerů, otevřít notebook a začít tukať. Nemusíte být hned velmistrem, do něj se časem vypíšete. Když vám to nepůjde, zvolili jste si zřejmě špatný druh zábavy. Nezoufejte a hledejte dál! Psaní musíte mít v krvi. Půjde vám, když se budete snažit sebevíc, ale když vás to nebude bavit, vaše čtenáře už vůbec ne.

No a jak jsem začla já? Dlooouhým sněním, přemýšlením, čtením rad a odkládáním kvůli malé sebedůvěře v psaní a strachu ze zklamání, že mi to vlastně nepůjde a nebudu mít o čem. 

obrázek

Znáte ten pocit, když něco vyhrajete, aniž byste tušili, že o něco vůbec soutěžíte? Ne? Já ho taky neznala, dokud jsem jednou neotevřela e-mail, který jsem jak jinak podezírala za podvodný. Byl od nějaké neznámé paní a v předmětu bylo to slovo: VÝHRA. Každý zná ohraný trik, podobných spamů, které otevřou snad jen důchodci neobeznámeni  vnoučaty o této problematice. Věřím gmailu a jeho třídění – většinou má správný odhad a do inboxu mi háže opravdu jen to, co bych měla otevřít. Risk je zisk! Zprávu jsem otevřela a světe div se – dovolená byla na světě. 

A kde jinde napsat první post, než na lehátku, u moře ve stínu borovicového lesa. 

ho

Jak jsme k výhře vlastně přišli? To je tak, když si poslední den na dovolené usmyslíte, že vyplníte formulář o spokojenosti a chcete jen poskytnout zpětnou vazbu místu, kde se cítíte náramně. Takže to uděláte bez mučení a rádi. Měsíc na to se vám ozve samotná manažerka resortu se slovy: “Děkujeme za vyplnění dotazníku, byla jste vylosována z několika 1000 respondentů a vyhráváte 3 dny pro 2 osoby v all inclusive objektu.” Kdo by si nechal protéct mezi prsty takovou nabídku?

Měli jste už někdy takové štěstí? Vybavuji si jedno a to už je hodně dávno. Už jako malá jsem milovala stírací losy. Na berounském náměstí byla každou sobotu babička, která jich měla plný stůl. Při každé návštěvě Berouna jsem si u ní pravidelně jeden kupovala z ušetřené dvacky. Jednou mi to vyšlo! 500 bylo v kapse a koupila jsem za něj velkou klec pro andulky. 

Feedback jsme letos taky vyplnili, usměje se štěstí podruhé?